Krajina duše.

– Mlčí les. – Strom, sporé větve na hlavě, kývá se, zvedá zdlouhavě, ah, zdlouhavě...

Na zemi vyschlé jehličí. Vyprchlé vůně – kdo ví, čí, – vyprchlé dávno, dávno kdes. – Mlčí les! –

Stezka je pustá... Neláká pustá ta skrýš ni pytláka! – ni pytláka! – Noha se sklouže v jehličí,

a v písku stopy – kdo ví, čí.. Kdos šel tu dávno... včera... dnes?! – Mlčí les! –