Jde pšenicemi, žitem, ovsy,
jde přes úhor a přes lada,
krajánek, slyšte, přišel do vsi,
u Blocha mluví, vykládá.
Zář dávných dob prý nelze zříti
a žíti vůbec těžké je.
Tím vinen, krajánek jak dí ti,
tím vinen jed je z Judeje.
„Osvěžit nutno suchopáry
sdělením, které zajímá.
Náš velebný pán se svou Máry
– věřící, slyšte! – – v noci má!
A vůbec za ten dlouhý vandr
já poznal, kněz co za pána.
Vím, co byl papež Alexandr
a papežka co Johana.“
Sousedy řeč ta rozehřívá,
krajánek píseň zapěje.
Bloch za šenkem mu v souhlas kývá:
„Vším vinen jed je z Judeje.“