Kapky se střech padající,
tak mne učívali marně,
nechtějí než jedno říci
vytrvale, jednotvárně:
Trp, trp, trp!
Dlouho byl jsem tichý rab,
pak jsem poznal smysl pravý.
Trpí pouze ten, kdo sláb.
Padající kapky praví:
Zab, zab, zab!
Stál jsem jako v mrákotách,
naslouchal, co déšť chce říci.
Krev, kam rukou svou jsem sáh’.
Kapky mluví padající:
Vrah, vrah, vrah!
Ještě více chci se ptát,
neboť hlava má je mladá.
Srdce plane, touha žádá.
Kapka se střech padá, padá:
Kat, kat, kat!
Smrtelná je bledost v líci.
Jistoty kéž moh’ bych nabýt.
Snášet radily či zabít?
Co mi, co mi chtěly říci
kapky se střech padající?