Jsou všechny formy rozbity.
Ptejme se: Co, duše, ještě?
Šera a šílenství zákmity
v únavné kapání deště?!
Jsou všechny cesty blátivy.
Slzami smočeny zoře:
Vzlétneme ještě teď nad nivy,
nad dálná, hluboká moře?
A hledět budem’ přes země
na vlny krví už rudé?
Déšt zvolna, smutně, dojemně
k potopě líti se bude...