Cos ve tvém nitru po všem zůstane
dny nesmyto a nepřístupno času,
úryvek písně dávno zpívané,
snad hlavy sklon a snad jen přízvuk hlasu.
Nadarmo doba spouští záclonu
a to, co bylo, měkce zahaluje.
Mrtvý, jenž pohřben dle všech zákonů,
nežije snad, však jistě existuje.
Po letech ještě sluch tvůj dobře zná
důvěrný přízvuk dozněvších už kroků.
– – Jsou stromy, na nichž visí do března
neživé listí z minulého roku.