Je-li vše vzdáleno, co zneklidní a vzruší,
klid přijde nesmírný; a v síni sebe užší
se všechna minulost s budoucnem dobře stěsná:
Cos dobrého ti kdys dávala tvoje vesna,
cos léto dalo ti, cos podzim také dá ti.
Co odňal tobě hluk, to ticho tobě vrátí.
A já se usmívám, kde dřív jsem klnul psotě,
jsemť bližší vzdáleným, jsa se vším o samotě.