Leccos básník lidu řekl, leccos lidu pěl;
národ možná slova slyšel, možná neslyšel.
Slyšel-li, tož dobrý den.
Uchem tam a uchem ven!
Pouze citát utkvěl v mysli, pouze citát, třikrát žel.
Citát utkvěl, citát žije, nezničil ho cesty prach.
Citát žije, citát tíží, epilog je našich snah.
Pozorujem’ ve sboru
stáčení všech praporů.
Klidně spi, ó Norimberku, klidně spi a neměj strach!
Čekáme, že přijde chvíle, kdy se jas kol rozleje.
Až ta pravá přijde chvíle! Jaro, květy, naděje!
Prapor bohdá rozvinem’,
ale strach je v srdci mém:
Nezhyneme zatím, běda, na Prokopy, Matěje?!