Štěstí přišlo: jen se usmívá.
Se všech stromů ovoce smím jísti.
Marinina náruč hřejivá
že snad nesním, bezpečně mne jistí.
Srdce, hlava láskou zmámená.
Každé břímě hravě ruka zdvihá.
Šťasten jsem; však co to znamená?
Zas ten dojem: dojem, smrt že číhá!
Spí Marina: slyším její dech,
prsa její dmou se, srdce buší.
Šťasten jsem; a přece v starostech.
Co v tom štěstí mate mne a ruší?
Spí Marina; v září měsíce
vidím její rysy, lunou zbledlé,
nevinné jsou, možno jistit se.
Spí Marina; ale já bdím vedle.
Dlouhá noc je. A měsíce svit
dojmy dne jak teď by navracel mi.
Spí Marina; proč jsem mohl zřít
v něžném oku náhle dravost šelmy?
Okamžik a všechno prchlo zas.
Nevinně zas oči její zřely.
Plamen vyšleh’, plamen zase zhas’.
Plamen zlý a plamen podezřelý.
Oči dobré má náš pantáta.
Vyrostl už dávno z dětských plenek.
Neošálí mne ta Zubatá.
Macků Jiří, pozor na plamének!
Oči dobré má jsou záštita.
Neuvěří snadno na nevinu.
Ve všech kuklách Smrt je ukryta.
Macků Jiří, pozor na Marinu!