III.

Jestliže jsi opustila síň, jestliže jsi opustila lůžko: dobrou noc a jen si odpočiň, srdce mého májového družko!

Za rakví jsem hodil něco hrud. Budiž tobě země lehká dole. Jiří Macků je tu doposud, prochází svůj statek a svá pole.

Jiří Macků hlavu nevěsí. Země čeká: vhoďme do ní sémě. Panímámo, nebe mějte si. Pantátovi stačí boží země.

Jiří Macků není unaven, dostačí mu spánku jeho míra. Jedno trvá, kde je tolik změn: ježto nechce, tedy neumírá.

Jako pírko pytel odnese, bude orat, síti, žíti, kosit. Pápěrky vy mladé, styďte se. Nebude se o pomoc vás prosit.

Oči vidí, jako viděly, sluch má dobrý, slyší, kde se šušká. Na hon jde-li časem v neděli, neselže mu ruka ani puška.

Pije-li se, díl svůj vypije. Chuť-li máte, neschází mu chuti. Chce-li se vám hráti, ožije. Na spaní pak ani vzpomenutí.

Vzpomene-li, tož se usměje. Ve vzpomínce drahou ruku tiskne. Přemýšlí-li, tož se nechvěje. Jako mladý častokrát si výskne.

Jako mladý očím cikánčím vrací úsměv, kterým dráždit počnou. Jako mladý sobě zatančí. Sousedskou ne: raději chce skočnou.

Paměť se mu dosud nekalí. Ví on, kolik měla kvočna kuřat. Starosta-li přijde zoufalý, vysvětlí mu, co mu píše úřad.

Pole přejde, zajde do města. Nezná dosud obtíží ni hrůzy. Ať ho Bůh sám za to potrestá, lže-li: stačí komukoli v chůzi.

Zdráv je dosud Macků pantáta. Zdráv je dosud a v své plné síle. Kde to číháš, hloupá Zubatá? Není tobě trochu dlouhá chvíle?

Číháš někde v seně pod krovem, číháš někde na tom našem dvoře? Nežere tě, že tak vesel jsem? Úsměv můj ti nepůsobí hoře?

Chytřejší jsem, kmotra, nad lišku. Zisku tady nedojdeš, spíš ztráty. Chceš-li dát se se mnou do křížku, polámu ti hubené tvé hnáty.

Macků Jiří stárne do krásy, jarem jemu bude chladný leden. Tolik lidí potrápila jsi, za ty všecky potrápí tě jeden!