My, přátelé, se sešli dnes
žert illustrovat: do ut des.
Sbor nejmladších jsme básníků
a čert vzal každou kritiku.
Neb každý z nás – buď práci čest –
zvlášť mimořádné lumen jest.
Pan Velhartický Veliký
je reformátor epiky.
V něm čistá vášeň plápolá.
Ať žije krásná Ghisola!
A krad’-li, noc, hle, tajemnou:
mha za mnou a mha přede mnou.
Též i pan Hilar, na mou čest,
fenomenální lumen jest.
Vášnivé jeho výkřiky
jsou kvintessencí lyriky.
A krad’-li, noc, hle, tajemnou:
mha za mnou a mha přede mnou.
Pan Velhartický s Hilarem
jsou velcí (ač já větší jsem).
Napíši o nich časem rád
zvlášť shovívavý referát.
Kradou-li, noc, hle, tajemnou:
mha za mnou a mha přede mnou.
Svět lumen větší nezočil,
než velmistr je Vyskočil.
Nad světy sláva jeho plá
(ač trochu větší jsme my dva).
Krade-li, vtip to praznámý,
mha před námi, mha za námi.
Hleď, luzo, naše trofeje:
to positivní práce je.
Jsme syti rvaček, kritiky,
a každý z nás je veliký.
To bude pěkné, jemine,
až slední kritik vyhyne.
Půjdeme skvělí, velicí,
a každý smekne čepicí:
„Hle, sbor tu našich básníků!“
Proč nevzal už čert kritiku?
Nám stačí buben reklamy.
Mha před námi, mha za námi.