To bylo. Hrdě kdysi měřil jsem
úspěchy bědné, čestné ztráty.
A nenávisti vzkvetl v srdci mém
květ jedovatý.
To bylo kdysi. Mohu stejné zlo
a stejnou bídu v lidských očích čísti.
Leč přehlížím dnes vše, co zhřešilo,
bez nenávisti.
Bez nenávisti. Ale cos jak strach,
cos jako úzkost jas vždy znovu halí.
Ptát musím se: Což jsme my po Čechách
nedozráli?
A svoboda jen jako děcku nůž,
jímž pořeže se, ale neubrání.
A navždy mrtvo v rodné zemi už
lásky vzplání?
Psi rvou se o kost, vlky slyším výt
a ďábel, ten se potměšile směje.
Chtěl bych tu s vámi ještě chvíli být,
neboť zle je.