Doposud mne časem děsí, tovaryše můj, vzpomenu-li na Secessi, tovaryše můj.
Chmuří to mou existenci, jak jsem upad’ v dekadenci, tovaryše můj! Ještě hůř to se mnou stojí,
tovaryše můj, slyšels něco o „Rozvoji“, tovaryše můj? To jde se mnou, kam já půjdu,
psávalť jsem tam pro ostudu, tovaryše můj! Jedna věc můj jasní smutek, tovaryše můj!
Ještě v čas jsem k slunci utek’, tovaryše můj! Snad by přec si toho všimli, vůbec nepsat přislíbím-li,
tovaryše můj! Nepíšeš nic, píší mnoho, tovaryše můj; svět nic stejně nemá z toho,
tovaryše můj! Prolezl jsem staré, mladé, nemožný jsem nyní všade, tovaryše můj!
Talent přiznat nebyl sveden – tovaryše můj! – v celých Čechách kritik jeden, tovaryše můj.
Byť mi ho však nepřiřknuli, uznali mou dobrou vůli, tovaryše můj! Talent přiznat přec byl sveden,
tovaryše můj, v celých Čechách kritik jeden, tovaryše můj. Leckdo byl však nestydatý,
vytýkal mi plagiáty, tovaryše můj! Přijmou-li vás, říc’ se nedá, tovaryše můj.
Ale se mnou třikrát běda, tovaryše můj. Opsal jsem já – malá chvála – verše jakés od Dostála,
tovaryše můj! Blahoslaven budiž třikrát – tovaryše můj! – Dostála kdos’ umně vykrad’,
tovaryše můj! Pravíť pořekadlo denní: Těžko bráti, kde nic není, tovaryše můj!
Mistr, hle, jde vyjasněný. Tovaryše můj! Přijati... jste všichni členy. Tovaryše můj!
Ruku k ruce, k páži páže, Čechy zvykly na blamáže. Tovaryše můj! Jeden chlív a mnoho ovcí,
tovaryši mí! Sem, ó čeští rýmolovci, tovaryši mí! Čí už firma špinavá je,
ať se stane členem „Máje“, tovaryši mí!
Cookies on Poetry Cove