Ty věci naivní, ty věci směšné,
jak krásné jsou!
A jak je krásný blud, když lze jím chápat,
jak krásná cesta, třeba lze jen tápat
beze hvězd noční tmou!
A jak je krásný sen, jímž nitro hoří
v mráz, sníh a led.
Nezhynem’ v poušti, neutonem’ v moři,
nás nepřesvědčí ani nepokoří
šedivý svět.
Ty věci naivní, ty věci směšné...
ale jen vám.
Oh, neřeknete: „Zmoudřel. Přišel do let.“
Vždy bude něco těšit, něco bolet.
Vždy něco dám.
A jestli poražen, tož nebudu přec k smutku
mít příčinu.
A jestli padnu, padnu vždycky na štít.
Nebudu čelo nad svým bludem vraštit.
Jen zahynu.