A rychle fičelo auto.
Zběžně jenom jsem shléd’
zapomenutý domov,
zapomenutý svět.
V podmračném, chmurném nebi
poznati ještě chci
staré věci a lidi
najíti v rodné vsi.
Hledal jsem kamarády
v těch tvářích neznámých.
Úsměvu přešlého jitra
nenašel jsem v nich.
Hledal jsem okna a dveří,
hledal jsem kláštera kout.
Ale v tom rychlém letu
nemoh’ jsem zachytnout.
Hledal jsem myšlenky mládí,
bázně a naděje.
I v tomto překotném kvapu
přece jsem našel je.
Našel jsem starou svou duši,
našel zavátý list.
Našel jsem starou svou lásku
i starou nenávist.