Dva bratři vyšli v doubravu
lupiče zkrátit o hlavu.
Tři dny nůž brousí jednoty.
„Zabiju já ho nebo ty?“
Tři týdny mají poradu.
„Mám z předu nebo ze zadu?“
Tři měsíce sní luzný sen.
„Lupiči, budeš odstřelen!“
Jdou po špičkách. Hle, jeskyně,
kde řádil lotr zločinně.
Jdou po špičkách. A ztrnulí,
dva bratři náhle stanuli.
Kdos leží v krvi. „Na mou čest
(dí bratr Trojka), mrtev jest.
Já nezabil ho ani ty,
a přece leží zabitý.“
„Toť malér,“ bratr Dvojka dí,
„však celkem vzato, nevadí.
Jdi z lesa a křič po mezi:
Jsme vítězi! Jsme vítězi!
Jsme vítězi. Dí pravdu zvěst.
Že mrtvý mrtev, zřejmo jest.“