A touha jedněch blouzní o ženě.
Waterloo pouze druhou ukonejší.
Noc celou hlasy zněly zmateně:
– Já hladový! – Já ještě hladovější.
Pak k ránu měl jsem dojem hřbitova.
Tak jednoduše, prostě roste kvítí!
Ty rovy v řadách, rovy bez slova!
Což trochu hlíny může nasytiti?