– – Neb běda, dílo tvé-li přátel třeba má
vždy ochotných je přijmouti už předem,
vždy s ochotnýma tleskat rukama,
vždy pelyněk ti zmírňujících medem.
Vzbuď záští, básníku! Štvi. Bičuj. Neustaň.
A, pyšný hidalgo, se zahal ve svém plášti.
Tvé dílo samo zlomiž každou zbraň,
tvým triumfem je překonávat záští.
Jdi šelmy zkrotiti, jež vydráždil jsi dřív’.
Jak krásný zvuk – řev jejich vzteklý v kleci!
Selže-li pohled, bůh buď milostiv!
Než neselže-li, kouzelník jsi přeci! – –
Tvé sny, dřív’ pyšné, blednou zhasnulé.
Kouzelná nedána ti formule.
Mrak na obzoru zdvihá se.
Co na tom? Pad’ jsi v zápase.