Figurky stojí rok co rok,
figurky pestré, laškující.
Je marno hráti na útok,
je marno hráti na posici.
Tys nebyl zcela prostý vloh!
Kdo ví? Kdo ví? Jen klidným býti!
I královny jsi dobýt moh’.
– Jen šachmat, šachmat nehroziti!
Snad i to stačit mohlo by,
mít nezkušených hráčů zápal.
Tlak příští hrozby nezlobí.
Je příliš naivní hráč, by chápal.
Tah před matem zří výhru hoch.
Nač padesát dál tahů zříti?
Hle, královny on dobýt moh’.
– Jen šachmat, šachmat nehroziti!
Snad chtěl bys teskný, ztrnulý,
brát nazpět partie své tahy.
Tkví pevně písmo regulí.
Proč vůbec počal’s hrát, můj drahý?
Figurky černé hrozí ti.
Figurky černé laškují ti.
– Moh’ královny jsi dobýti!
– Jen šachmat, šachmat nehroziti!