Na něžné květy často medvědi
v legendách starých kladli svoji tlapu.
Žvanílek dneska občas k tobě dí
s opičím gestem: Pane, já vás chápu.
Líp sémě své bys sil pak na skálu
do země hluché, necitelné, tuhé.
„Soud hlupců uslyšíš...“ I hlupců pochvalu!
A myslím vždy, že horší je to druhé.