Za slunných dnů, jež (smutno!) pohasnuly,
snili jsme tenkrát o svobodné vůli.
Pak přišla skepse. S tou se věčně biji!
A my popřeli ji.
By prospěch byl však reální z těch žertů,
též zodpovědnost poslali jsme k čertu.
Ta ale nejde; míjí noc a den;
civí mi do oken.
Denně jí říkám: Nejsem svoboden,
ethika fikce, pouhý marný sen!
Civí mi do oken!