Hasne světlo denní,
chladne slunce plamen.
– Kámen na kameni,
na kameni kámen –
Celý den už slyším
obskurní tu sloku.
Hlasem mluví bližším
mojích šestnáct roků.
Mladá hrdla pějí,
úsměv na rtech hraje.
Dál ty zvuky znějí
z Turnovského kraje.
Jdeme dolem, horem,
července den mdlý je.
S posměchem a vzdorem
zní ta litanie.
Ale chce dnes zníti
nevrle a temně,
ne, jak v mladém žití
jevívala se mně.
Večer zvolna hasne,
noc jde bez útěchy.
Hledím v málo šťastné,
omrzelé Čechy.
Na kameni kámen –
Stále hůř je žíti.
Myšlenky a city –
kde je možno síti?
Úrody zde není.
Ďas ví, co ji ničí.
Kámen na kameni.
Jak vše špatně klíčí!
Chladne v prsou plamen,
hasne světlo denní.
Na kameni kámen,
kámen na kameni.