Skip to content
1877–1931

DVĚ IMPROVISACE (II.)

Viktor Dyk

Až: ztuhlé tělo uzříš na cestě, pospěš to říci mojí nevěstě. Až ve vlnách se měsíc zaleskne, já budu čekat, zda si zasteskne.

Však říkám tobě: nutno rychle jít! Má duše před tím nebude mít klid! Kdyby mi ruku dala na čelo, myslím, že sladce by se leželo.

Však déle bolest nechť ji netíží, než Kristus Pán byl visel na kříži. Opona roztrhne se chrámová, a někdo už ji v srdci pochová!

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
DVĚ IMPROVISACE (II.) · Viktor Dyk · Poetry Cove