Až zaplane to slunce po třetí,
mě nemusíte v světě viděti.
Až polední žár lehne na světy,
vy myslete si, že jsem zakletý.
Zkamení hlava sebou zmučená,
zkamení v touze vzpiatá ramena.
Zkamení bděním zesláblý můj hled.
– Jen srdce mé nemůže zkamenět! –
Až polední žár lehne nad světy,
vy myslete si, že jsem zakletý.
Až polední žár dá vám ovoce,
sněte: to srdce bilo divoce!