Ozvěna časem ironická
rukama v dálce zatleská.
Hněv davu, bouře a krev lidská.
– Úhrnem směšná groteska.
Výkřiky, pathos, odboj smělý,
jenž končí potom v sottise.
Ti jedni zcela zapomněli,
ti druzí ještě smějí se.
Rodiny chraňte, život, statky!
– Já na dny ony hledím zpátky.
Vraťte se, vraťte, na mžik jen!
Vraťte mi opojení, radost,
vraťte mi blasfemickou mladost!
Jsem rozčarován, roztrpčen!