A všechny pokořil. Ctili ho jako boha.
Vůz jeho vidouce, tvář bledou skryli v prach.
On všechny pokořil. A všechno činit moha,
on všechno učinil a drze na vše sáh’.
Dům pyšný triumfu jak hranice v tmách svítil,
a na rtech rozkaz čtli dřív’ mnohem, než byl dán.
A včas ho vykonat se zástup sluhů řítil.
Jak je to půvabné být vládce všeho, pán!
Kdys hřbety shrbené už syt jsa den zřít celý,
chtěl soka uvidět. A nebylo již soků.
Jen mroucí ozvěnu on slyšel mroucích kroků.
Chtěl v očích sklopených cos’ jako odpor čísti,
po slovu zatoužil, byť slovu nenávisti:
než dlouhým strachem všichni oněměli.