Zde všichni rovni; veletok i strouha,
vše rovno si, neb voda obojí.
Vše je si rovno: lhostejnost i touha,
to, co nás znaví, i co opojí.
Zde všichni rovni: nížina i hora.
Vše rovno si: je mdloba jako ruch.
Genius ne víc nežli nemotora.
A o nic méně bezduchost než duch.
Jsme strašně rovni. V tom je celá bída.
Vyváží Kleon plně Aristida.
Ba, hůř je moudrým v době třeštící.
Úžasně rovni, marnou tesknici
v svých očích a v svém duchu marný vzdor
nedůvěřivě zříme na obzor.