Jak smutný je to dům! Jak mlčenlivý dům!
Jak zvláštní je to dům a na vždy znamenaný.
Ať s kterékoli pohlédneš naň strany,
on děsí východ, hrozí západům!
Vše láska přemáhá, ten nápis můžeš číst.
A zavřená víc srdce tíží vrata
ta okna zamčená, ta hrůza vrchovatá
a láska odešlá a přišlá nenávist.
Na římse nedlí pták, neb nesypou už zrní.
A v zpustlé zahradě té v býlí květy krní.
Je v oknech pavučí a dole hloží, trní.
A někdo proklíná a někdo tiše vrní.
Jen nápis ještě zbyl: Omnia vincit amor
v domě, kde zašla kdys dvou srdcí láska na mor.