Tvrdili, že to mor. A v čas to bylo moru.
Tož dveře zavřeli a okna zabednili.
Své pěsti rozbili ti nešťastní v svém vzdoru.
Tvrdili, že to mor. A tím je nakazili.
Dům kde je morový, nevyjde z něho živý.
Tam prosit marno je, tam řevu nikdo nedbá.
Tam jenom věčná noc, tam hrůza jen a kletba.
A strach-li zchvátí je, jsou lidé zlí a diví.
Dva mladí manželé s výrazem šíleným
v tom hrobě velikém, v tom nejstrašnějším z hrobů
nic necítili už než zoufalost a zlobu.
V tom domě morovém, tam rvali se muž s ženou
o chvíli poslední, o chvíli otrávenou,
tak k sobě bezcitní, jak bez citu svět k nim.