Nevejdu v onen dům, kde plane tolik světel.
Nevejdu v onen dům, kde loví lidé chytří.
Vím, je to dnešek jen, jenž odmění váš zřetel.
Než těch též třeba je, kdož myslí na pozítří.
Zda dojdu, neptám se a tvrdošíjně půjdu
tou cestou necestou, neb dojíti se musí.
Ptát už se nebudu a neodpočinu si.
Je dobře, dojdu-li. A ne-li, mrtev budu.
Ta světlá okna zřím, do kterých bijí můry,
noc kolem temní se a vítr sílí.
Nad přítomnost je ještě něco víc!
A dobře vím, dojdu-li posléz k cíli,
s úsměvem na rtech kdo mi vyjde vstříc:
určitě muž to bude konjunktury.