Ó prchni, můžeš-li, a krásný sen si odnes,
neb mýlí se, kdo věří, krev že chci.
A vetchý stařec nade hrobem rci:
Na noc tu jednu vzpomínám si podnes.
Ó prchni, můžeš-li, až únava mne zmůže.
Jak ten se odkraď, kdo své štěstí třímá.
Snad dveří nahmatáš rukama tápavýma.
A třeba tmavá noc, ať vidíš růže, růže.
Jsou otevřeny dveře. Nezdrží
tě nikdo u vrat. Nerušený jdeš,
jak ten, kdo almužnu svou obdrží.
Ó prchni, můžeš-li, je stokráte líp.
Almužnu ještě jinde dostaneš.
A jiných záclon odhrne se cíp.