„Čas zastavím a věčně budu svěží.
Mé srdce vřelé je, má touha nevychladla.
Svůj obraz v srdci mám, tam na věky ať leží.
A nepodívám se už do zrcadla.
Svůj úkol provedlo a nyní ať je v střepy!
Nic tolik nemění, jak vidět vlastní změny.
Svůj obraz ponesu dál hrdý, nesetřený.
A srdce horké je a prudké jeho tepy.
Co po tom, že dny jdou, jdou měsíce, jdou léta.
Do konce mláda jsem, do zimy jaro vzkvétá.
A stárnout nemohu, když srdcem mláda jsem.
Mé srdce vřelé je, má touha nevychladla.
A jasně zazní smích v tom domě bez zrcadla.
Jsem kouzelnicí dál, jsem stále úžasem.