Smála se, plakala, vždy rychle rozhodnutá,
bez srdce dobrá jsouc a beze zloby zlá.
Co milovala? Lesklá zrcadla.
Kdož dvořili se, vzdychávali „Krutá“!
A před zrcadlem snění kouzelná jsou;
v nich možno vidět úsvit krásy, růst,
zřít kouzlo očí, půvab svěžích úst.
To zrcadlo ji ujistilo krásou.
Království něhy byla královna.
Života celý opojivý přepych
byl v jejích formách delikátních, lepých.
V den podzimní, při prvém jíní padlém
tak promluvila kdysi před zrcadlem,
jež říkalo: jsi dosud čarovná!