My měli rádi osud, čloěka,
my měli rádi nové, neznámé.
Pak jakás mlha přišla z daleka.
Ta mlha studí. A my zmlkáme.
Svět neztrácí nic těmi podzimy.
Vše vyrovná se, vše se uhájí.
A co v dnech zašlých kdys jsme řekli my,
to jiní za nás nyní říkají – –
Srdce jich plné. Srdce přetéká.
Co počít s ním, my dobře nevíme.
My měli rádi osud, člověka.
Dnes mlčíme, dnes mlčíme.