Doba je trudná. Na obzoru kdesi
jsou fantastické příšery,
kandidát ušlý tiše povzdechne si:
„Tak ještě týden. V úterý!“
Věc bohužel však není jednoduchá,
jak laik by moh mysliti.
V nejbližší chvíli hrdinové ducha
na ulici se vyřítí.
Zjev groteskní! Je chvíle příliš slavná.
A národ platí útratu.
Dnem nocí hájí ústa neúnavná
jednotu svojich mandátů.
Doba je trudná. Povězme to krátce:
mandátů velká potřeba.
Obratem ruky z protivníka zrádce
a rozkolník a dareba!
Sem hlavu skloňme! Večer „České Slovo“
čest, talent, schopnost pocuchá.
Bratři se řítí. Srdce básníkovo
podivná jímá předtucha:
že zamihne se sukovitý klacek
nad hlavou tvou, než přijde noc,
že zařve kdosi bujaře: pár facek!
A chápeš, že je blízko Choc.
A chápeš všechno: zdvižené ty pěstě,
národní zápal patrný.
Audově éře, zrádče, stojíš v cestě,
v níž zablýskne se Stříbrný.
Vysoko stojí v politické ctnosti
Auda a Vojna nad tebou,
nesmírně předčí tě jich vědomosti.
Nuž, skloň se před jich velebou!
Červíčku zemský, pohleď v jejich nebe
a opusť odpor zlotřilý.
A uznej schlíple: nebýt, zrádče, tebe,
dávno by národ spasili!