Dnes mi to pověděly květiny,
když parkem mdlý jsem kráčel za šera.
Bolel mne zrak, a nudno pohlížet.
A ony šeptaly:
– „Královna stůně.“
A já jsem uznával:
Faun musí býti teskně ztrnulý,
Faun musí přestat Nymfu objímat,
to je tak nutné; neboť, hle,
královna stůně.
A dál jsem nemoh’. Všechno zamčeno,
a všechna okna pro mne zavřena.
Za těmi okny,
za těmi dveřmi,
oh, kdybych věděl, co že se tam děje!