Tatínek nejde dlouho domů.
Máme hlad.
Vidíme v oknech protějších domů
světlo plát.
Světýlko prvé a druhé a třetí
jako sen.
V pokoji zahřátém hrají si děti
u kamen.
Ulicí chodí chocholáči.
Zřím je tich.
Něco je slyšet, když je mi k pláči,
jako smích.
Než otec šel, řek’: Budete jísti.
Míjí rok.
Se stromů padá sežloutlé listí.
Neslyšet krok.
Za kliku nevezme ruka ničí.
Ulicí vítr skučí a fičí.
Dohasl oheň, dávno tomu.
Tatínek nejde dlouho domů.