Tak mnoho nepřátel a přátel hrstka zbyla.
A mezi sebou domácí se rvou.
Jak dlouho možno, vlast by zapudila
zlou sudbu odvěkou?
Tak mnohý parasit, ten černý a ten rudý.
Kam pohledneš, tam chamtivost a hřích.
Lze proti zlobě cizích hájit půdy,
leč proti zlobě svých?
A jak je možno věřit v lepší doby,
kdy cesta v mlhách ztratila si cíl?
– Ty, jenž jsi věřil, věřil za poroby,
dnes že bys nevěřil?
Ty, přes srázy jenž šel jsi, přes propasti,
na výši propadl bys závrati?
Ne, nesmí svědek z mrtvýchvstání vlasti
smrt její čekati.