Utichlým krajem podzim šel,
měl babí léto na skráni.
Z vlaku jsem ještě uviděl
šípkové keře na stráni.
Vrby se tiše klonily
nad poukrytým potokem.
Zorané lány mluvily
o klidu mrtvém, hlubokém.
Hluboký klid a vážný klid,
opravdový a skutečný.
A mně se chtělo zachytit
paprsek ještě slunečný.
Do jakých končin šel jsi plát,
do jakých zmizel okrsků?
A jakým hlasem zavolat,
slunečný jarní paprsku?