Stane se časem, že zchud’ štědrý dárce
a s prázdnou rukou stojí, v srdci rmut.
Stane se časem, že se oku starce
dar jeho mládí jeví jako blud.
Tu počínají v nitru spor a hádky
a dívaje se na nevděčný svět
zklamaný šeptá: Co jsem dal, chci zpátky!
– Co jednou dáno, nebéře se zpět!
Čas býval zlý, však prošli jsme jím přeci.
Čas ještě zlý – a projdem’ také snad.
Leč kdo dal síly malé velké věci,
želeti nesmí, nesmí litovat.
A vše-li pryč, dny mládí, jeho síla
a povadnul-li dávno jarní květ,
ze všeho tobě věta hrdá zbyla:
– Co jednou dáno, nebéře se zpět.
Ó, mladosti! Čas přijde! Ty ho vítej.
A neváhej svůj odevzdati dar.
A dáš-li, za dluh dar svůj nepočítej,
obětovaných nelituj svých jar.
Jdi velikými chvílemi a roky
v svém oku žár a v srdci mladém vzlet.
Čin není půjčka daná na úroky.
– Co jednou dáno, nebéře se zpět.