Březnové paprsky budily
ze sna vše zchladlé a spící.
Bez mraků byla obloha,
modravé bylo nebe.
A vlažným vzduchem znělo to
tak jako jásavý výkřik,
tak jako bití křídloma
připlouvajících ptáků.
A vlažným vzduchem voněla
tušená příští vůně,
živote, věčný živote!
Země, ó krásná země!
Bál jsem se hledět v tento jas,
bál jsem se zahledět v slunce.
Bál jsem se hledět v lidský zrak,
abych v něm nečetl hanbu!