Dav nedočkavý, dravý, mnohohlavý
se tísnil v průjezdě a debatoval.
Chvílemi prudká udeřila vlna:
několik mladých, rozjařených lidí
na výkladní sklo těla přitlačilo
a s chechtotem dál razilo si cestu.
Slyšel jsi vtipy, jak je večer chrlí
ta velkoměstská poblácená dlažba,
viděl jsi úsměv, kterým usmívá se
blaseovaná, zcyničtělá duše.
Dav hnul se náhle; kterýs obchodníček
vydání zvláštní vítězně si nesl,
je prodávaje za zvýšenou cenu.
Dychtivě steré ruce zvedaly se,
by zmocnily se prvých exemplářů,
a obchodníček krejcárky své sbíral.
„Obchod je obchod,“ řekl s pochopením
muž ramenatý, který také koupil.
A pochopils, co tobě bylo ranou,
tak těžkou ranou, že se leta cítí,
že sensací jen pro tisíce jiných
je jenom možnost zisku obchodníčka,
sensace s kursem, určovaným chvílí.
„Obchod je obchod“ – – Hanba, všech nás hanba,
je možnost zisku; zrada možnost zisku.
A podlost též je pouze možnost zisku.
Obchod je obchod. Jako na dračku jde
vydání zvláštní. Rozchází se zástup
uklidněn jaksi. Večeře líp chutná,
když sensací je zrady opepřena.