Skip to content
1877–1931

CAUSERIE (II.)

Viktor Dyk

Ty, který sklízíš, co jsi nesel, je problém tu: smíš býti vesel? Dnes mudrc těžké chvíle má, krokodilovo dilemma!

Mok popíjeje z dobrých vinic chceš chodit tady jakoby nic? Toť frivolního ducha znak, být v době velké malý tak!

Roztrhni roucho! Vousy zcuchej! Zde neplatí už: Bída, juchej! Zde vážně nutno chodit tich. Je shocking žert a shocking smích.

Než rub, hle, také problému ten: Smíš v této době býti smuten? Jsi škarohlíd a v tom to tkví. Slabého ducha svědectví.

Filosofie tvá má díry. Vzchop, člověče, se malé víry! A nežel oběti ni ztrát! Stůj! Natáhni se jako drát!

Kde pochybují, dodej síly! Hleď, by se smutní potěšili! A nejlépe se dodá všem potřebné síly úsměvem.

Hle, zas už nebezpečí vzniká, že prohlásí tě za cynika, jenž dotýká se čerstvých ran. Věc možno chápat s různých stran.

Je problém vlevo, problém vpravo. Víc problémů než lidem zdrávo. Kdo nechce vrazit v nohu trn, dnes ve všem je tak opatrn.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
CAUSERIE (II.) · Viktor Dyk · Poetry Cove