Únava na nitrech leží.
A touhy bezmocné, plané.
Korrumpovaná srdce
a duše korrumpované.
Kdo energii uspal,
kdo stavbu snů stále boří?
A ničeho už není,
co ještě září a hoří?
Zášť, láska, klad a zápor...
Jak matně světýlko bliká!
– Převezmem’ tedy prapor
od mdlého praporečníka!