Bylo to takto: plný šel jsem dum,
a zas mne jitřil bol ten vrchovatý.
Jak otvíral bych dvéře v jiný dům
a cizích dvorů jak bych kráčel vraty!
A krok můj mdlý (ah, mdlý a nesmělý!).
Vše neznámo, kde jsem a kam se bráti.
Ty známé tváře v dálce zmizely.
A neznámých se bojím nyní ptáti.
A otravuje všechno obava.
Ah, zde už konec?! Jaká jiná cesta?!
Hle, černý prapor s věže zavlává!
Kam přišel jsem?! Jsem u věčného města?!
Bylo to takto: plný šel jsem dum
a bol mne jitřil, hořký, vrchovatý.
Jak otvíral bych dvéře v jiný dům
a cizích dvorů jak bych kráčel vraty!