A přece žije duch, duch, jenž vás, Mrtví, zplodil!
A přece žije, přece ožije!
Oddaně přijmi, potomku, svůj podíl
a úkol, třeba také těžký je!
Vím, nevyšel jsi do pohody vlídné.
A jdeš-li stavět’ chrámy, oltáře:
Jen hrstku mají věřících a řídne.
Kdo počítáš sám, nehaň počtáře!
Zlo nedostačí konstatovat’ pouze.
A neslyší-li, nebuď zoufalý.
Děď osud dědů po zděděné touze:
Vždy pouze sili, nikdy nežali!
Co na tom, jde-li dnešek zpit a třeště
a je-li prospěch bůh mu nejvyšší?
Vy, Mrtví, přec k nám promluvíte ještě.
A slyší zem’, když lidé neslyší!
Co na tom’, jestli zástup dnes vás míjí?
Co na tom, jestli sen váš odmítnou?
Ve chvíli velké, v krisi tragedií
jarního vanu smysl zachytnou!
Věř, miluj, pěj a neoddej se smutku!
Chceš, Mrtví praví, osud jinaký?
Volá-li propast zase propast vskutku,
nechť zázrak vzbudí nové zázraky!