Jsou, kteří mluví s elegií v oku:
„My tušili jsme příchod potopy!
Co, Koláre, ze Slávů za sto roků?
Co, Koláre, je z celé Evropy?
Nad neduživým slovanstvím se nachyl!
Je nemoc jeho těžká určitě.
A nechce věřit lehkonohý Achill,
že došel k cíli želvím na štítě!
Na foru rvačka. Muži v říze, vari!
Co chtěl bys v psí té rvačce o kosti?
V nás slovanský je nihilismus starý.
A není státotvornosti.
Zda za poroby znali jsme tu bědu,
v níž hmota všechno jiné zaplaší?
Co chybí vnukům? Velká láska dědů
a víra, která hory přenáší!“
A karatelé doby naší chabé
nevlídně patří na znavený svět.
Res plane desperata – dí jak abbé.
Nevzdechnou: Nisi deus adjuvet.