Jedinou zbraň v svém zápase jste měli:
tápavé slovo, veršík neumělý
a lásku svou a víru svou,
že zasypat’ lze jámu věků dvou.
Bylo vás hrstka. Rozum váží, soudí.
Tesklivě zjistil Dobrovský: Jsou bloudi!
Je ztracen zápas, jejž náš vede kmen.
A vzdychl: Bůh by pomoci moh’ jen.
Řek’ světoobčan: Jak jsou umínění!
Zaspali vývoj, vidí to, co není.
Líp’ učinil, kdo přimknul se a zřek’.
Čím byl by světu ten náš nárůdek?
Jak divno dumat’ o vzkříšení našem!
Slaboučký David rval se s Goliášem.
Snem svým jen, Mrtví, čelili jste všem.
A vaším snem lid stal se národem!