Ó Věčný Žide, jak jsi tragický
s tou zlobou, která věčně v tobě šílí!
Půdy se dotknuv silák antický
svou mdlobu střás’ a zase nabyl síly!
Znáš tuto báji, vždyť tak mnohé znáš.
A naslouchals jí lehkověrným uchem.
Shýbneš se k zemi, rukou dotýkáš.
A nikdy, nikdy nedotkneš se duchem!
A dále spěješ v neklidu svém stálém.
Mír nedá Sion, studí Jerusalem.
A myšlenka jen utišuje kletá:
„Mé hoře věčné staň se hořem světa,
a Ježíš zradil-li a Jehova,
Žid věčný Syna s Otcem pochová!“