Sní takto chmurně muž ten křižovatky:
„Jen země píď a světy pohneme!
Ale jak kruté pro nás slovo zpátky,
Jerusaleme, Jerusaleme!
Sežehne mráz, a to když nejvíc planu.
Na moci vrcholu jsem bez moci.
A kdybych zbožně poklek’ u Jordanu:
viděli jiný Jordan proroci!
Jak, země že zpust’ zaslíbené luh?
Jak možno, že dnes národ vyvolený
ratolest suchá, řetěz přetržený?
Nás vítr rozvál, cestu halí šero.
A přece nám kdys dával Desatero
a přece k nám kdys z keře mluvil Bůh!“