Tož bylo dítě, jež se láskou moří.
Vše jako v snách.
– Že slunce západ rudě nezahoří,
svět leží v tmách. –
Tož tmavý les byl v marné, teskné pláni,
byl lásky les.
– Že zvonili už dávno ku klekání,
spí všecko dnes.
Zbloudilo dítě, plno plaché tuchy,
v záhadný hvozd.
– Že nevidíme strašiti už duchy,
straší nás minulost. –
Zmizelo dítě. Vraždili ho. Zbodli?
Vše může být...
– Svědomí jedno ještě dnes se modlí
o boží klid.